Bolševník velkolepý — Heracleum mantegazzianum Sommier et Lévier 1895

Anglicky – Giant hogweed

Obr. 1. Rozšíření bolševníku v ČR

Synonyma: Heracleum asperum M. Bieb; Heracleum caucasicum Steven; Heracleum circassicumMandenova; Heracleum giganteum Hornem.; Heracleum grossheimii Mandenova; Heracleum lehmannianum Bunge; Heracleum panaces Willd. ex Steven; Heracleum persicum Desf. ex Fischer; Heracleum sibiricum Sphalm; Heracleum speciosum Weinm.; Heracleum steveniiManden.; Heracleum tauricum Steven; Heracleum villosum Fischer ex Sprengel

Taxonomie: oddělení Magnoliophyta (krytosemenné rostliny) » třída Rosopsida (vyšší dvouděložné) » řád Apiales (miříkotvaré) » čeleď Apiaceae (miříkovité)

Etymologie: Hrdina řeckých bájí Héraclés prý objevil léčivou moc bolševníku (Šmíd 2002), proto nese latinské jméno Heracleum. Český název je odvozen od ruského slova „bolšoj“, tj. veliký, jelikož rostlina pochází z Kavkazu.

Ellenbergovy indikační hodnoty
světlo99
teplo66
kontinentalitaxx
vlhkost66
půdní reakcexx
živiny88

Status: Invazní neofyt, tvoří metapopulace. Podle DAISIE patří mezi 100 nejinvazivnějších druhů rostoucích v Evropě. V Černém a šedém seznamu ČR je zařazen do druhové skupiny BL1 (neofytní byliny s největší mírou škodlivosti).

Primární areál bolševníku (podle  Pyšek a kol. 2007a)

Životní forma: hemikryptofyt (Hkf)

Primární areál: Bolševník byl původně součástí vysokobylinné vegetace pod hranicí lesa mezi nadmořskými výškami 1500 a 1850 m v oblasti Západního Kavkazu, kde osídloval rovněž lesní lemy a paseky.

Historie introdukce a šíření: Bolševník byl jako velmi dekorativní rostlina používán pro parkové úpravy. První zdokumentovaná introdukce je z roku 1817 v londýnské botanické zahradě Kew Gardens, kam byla jeho semena přivezena pravděpodobně z Kavkazu. Lokálně byl pěstován i jako nektarodárná rostlina pro včely, v bažantnicích jako úkryt pro bažanty, v Rusku a Polsku jako krmivo pro dobytek. V České republice byl poprvé vysazen knížetem Metternichem roku 1862 v zámeckém parku Kynžvart (Pyšek 1991). Introdukci napříč Evropou uvádí Nielsen a kol. (2005), posledními zeměmi bylo Slovensko a Island. Kolem roku 1917 byl bolševník dovezen do Severní Ameriky pravděpodobně jako zahradní kuriozita nebo jako exotické koření. V Kanadě byl poprvé zaznamenán v jižním Ontariu v roce 1949 (Page a kol. 2006). Historii šíření na tomto kontinentu uvádí CABI, Page a kol. (2006) nebo Gucker (2009).

Už po jedenácti letech od první introdukce (1828) se objevují zprávy o planě rostoucích populacích bolševníku v hrabství Cambridgeshire. V České republice se po patnácti letech od výsadby v zámeckém parku Kynžvart (1877, Holub 1997) naturalizoval v blízkém okolí. Brzy se stal populární zahradní solitérou a díky výsadbám se rozšířil i mimo centrum introdukce ve Slavkovském lese. Nekontrolovatelně se začal šířit až po roce 1943 hlavně podél vodních toků, později silničních a železničních koridorů, zřejmě v souvislosti se změnou využívání krajiny a antropogenními disturbancemi po 2. světové válce (Pyšek a Prach, 1993; Müllerová a kol., 2005).

Popis druhu: Bolševník velkolepý je dvouletá až vytrvalá rostlina, často monokarpická, nepříjemně aromatická, dorůstající výšky až 5 m (Obr. 2). V prvních letech po vyklíčení vytváří přízemní listovou růžici a v tomto stadiu většinou přetrvává 3 až 5 let, v nepříznivých podmínkách i 12 let. Semenáčky bolševníku vzcházejí velmi brzy na jaře. První děložní lístky se objevují záhy po tání sněhu, během dvou týdnů pak množství semenáčků dosahuje maximálních hodnot (v průměru 700–1700 semenáčů/m2). Mortalita během prvního vegetačního období je vysoká – do stadia vegetativní růžice přežívá jen malé procento vzešlých semenáčků (průměrně 5–7 jedinců/m2). Hustota kvetoucích rostlin v zapojených porostech se obvykle sníží až na 0,5–1,0 kvetoucího jedince/m2 (Pergl a kol., 2007).

  • Obr. 2.  Bolševník velkolepý dorůstá výšky až 5 m.
  • Obr. 3.  Velikost listů se směrem k vrcholu rostliny zmenšuje. Horní jsou výrazně menší, s velmi rozšířenými pochvami.
  • Obr. 4. Kvetoucí bolševník má specifickou architekturu. Největší je vrcholový okolík, přerůstá ho až osm satelitních okolíků. Další terciální okolíky vyrůstají na postranních větvích, nebo přímo z báze rostliny.

V juvenilní fázi listové růžice bolševník ukládá zásobní látky do hlavního kůlovitého kořene a vykvete až po nahromadění dostatečných zásob. U dospělého jedince může mohutný kořenový systém dorůstat až do hloubky 3 m. Silná dutá lodyha má při bázi průměr 2–10 cm, je brázditě žebernatá, roztroušeně štětinatě chlupatá a červeně skvrnitá. Přízemní listy jsou velké, 50–150 (200) cm dlouhé, mají 3četnou zpeřenou čepel s hlubokými, ostře řezanými úkrojky. Velikost listů se směrem k vrcholu rostliny zmenšuje. Horní lodyžní listy jsou podstatně menší se silně rozšířenými pochvami (Obr. 3).  Ve středoevropských podmínkách bolševník obvykle kvete od poloviny června maximálně do poloviny srpna (Perglová a kol., 2006). Čím dříve rostlina vykvete, tím více okolíků vytvoří. Kvetoucí rostlina má specifickou architekturu. Vrcholový (primární) okolík je největší (uvádí se až 60 cm v průměru) a je složen až ze 150 okolíčků. Obklopuje ho až osm satelitních (sekundárních) okolíků, které ho přerůstají. Další, menší (sekundární) okolíky vyrůstají na postranních větvích lodyhy nebo přímo na bázi rostliny (terciální okolíky) (Obr.4). Na jedné rostlině se zároveň vyskytují oboupohlavné a samčí květy. Terminální okolík obvykle obsahuje jen oboupohlavné květy, samčí květy jsou nahromaděny v centrální části okolíčků u okolíků vyšších řádů a jejich počet se zvyšuje směrem k terciálním okolíkům. Okolíky bolševníku rozkvétají postupně, od terminálního až po okolíky vyšších řádů umístěné na větvích (Obr. 5). Protandrie (pyl dozrává dřív než vajíčka) u bolševníku podporuje cizosprašnost, je ale plně účinná pouze na úrovni květu, kde jsou samčí a samičí fáze kvetení zcela odděleny. Naproti tomu uvnitř jednoho okolíku může příležitostně docházet k geitonogamnímu samoopylení (opylení jiným květem téže rostliny). Tato strategie může mít pro invazní druh zásadní význam při kolonizaci nové lokality, kde se jiný jedinec ještě nevyskytuje. Podrobnosti uvádí Perglová a kol. (2006). Květy jsou drobné, bílé, okrajové květy paprskující (korunní plátky okrajových květů vedlejších okolíků směřující ven jsou zvětšené). Plodem je dvounažka s karpoforem (Obr. 6). Perglová a kol. (2006) zjistili, že na jedné rostlině se ve Slavkovském lese průměrně vytvořilo 20 671 plodů (maximum 46 470 plodů) s tím, že téměř polovina plodů se vyvinula na terminálním okolíku. Na jedné rostlině tak vzniká až více než 100 000 semen (Tiley a kol., 1996). Pro klíčení semen je nutná stratifikace chladem. Většina z nich (přes 90 %) vyklíčí brzy na jaře po 1. zimě. Zbylá semena tvoří krátkodobou semennou banku, po třetím roce zůstává asi jen 1 % živých a dormantních semen (Moravcová a kol., 2006). Po sedmi letech nebyla nalezena žádná životaschopná semena (Tiley a kol., 1996).

  • Obr. 5. Okolíky bolševníku rozkvétají postupně, od terminálního až po postranní.
  • Obr. 6. Plodem je dvounažka s karpoforem.

Možné záměny: Domácí druh Heracleum sphondylium (bolševník obecný) je mnohem menší, obvykle 60–200 cm vysoký. Listy jsou široké, hrubě dělené, většinou chlupaté a maximálně 60 cm dlouhé. Květy jsou bílé, načervenalé nebo žlutavě zelené. Největší okolík má maximálně 20 cm v průměru, což je na spodní hranici velikosti květenství Heracleum mantegazzianum. Kříženec těchto dvou druhů byl popsán z Velké Británie. Sporné rostliny ze západních Čech vyžadují další studium (Holub, 1997). Invaze dalších dvou bolševníků – Heracleum sosnowskyi (bolševník Sosnowského) a Heracleum persicum (bolševník perský) má podstatně menší rozšíření než Heracleum mantegazzianum. Bolševník Sosnowského se vyskytuje v Pobaltí, bolševník perský ve Fenoskandinávii. Názorně rozdíly mezi přirozenými a introdukovanými druhy bolševníků ukazuje Nielsen a kol. (2005) v tabulce 1 a 2. V České republice se vyskytuje jen bolševník perský, který lze ojediněle nalézt pěstovaný i zplanělý na Opavsku.

Ekologie: V přirozeném areálu má bolševník širokou ekologickou amplitudu. V mírném, kontinentálním klimatu s horkými léty a chladnými zimami roste na nejrůznějších stanovištích v nadmořských výškách 50–2200 m s průměrným ročním úhrnem srážek 1000–2000 mm. V nižších nadmořských výškách je v lužních lesích a na opuštěných polích součástí nitrofilní vysokobylinné vegetace třídy Galio-Urticetea. Ve vyšších nadmořských výškách se vyskytuje zejména kolem horských bystřin a na živinami bohatších, chráněných horských loukách, kde provází druhově bohatou subalpínskou vysokobylinnou vegetaci třídy Mulgedio-Aconitetea. Dominantu porostů tvoří jen na méně přirozených stanovištích (Otte a kol., 2007). 

  • Obr. 7. Bolševník nejdříve obsazoval přirozeně narušovaná stanoviště v okolí velkých vodních toků  ve vyšších nadmořských výškách.
  • Obr. 8. Později se bolševník začal šířit podél dalších liniových koridorů, jako jsou silnice a železnice.
  • Obr. 9. Na sušších půdách dorůstá nižší výšky (výsypka na Sokolovsku).

V sekundárním areálu byl bolševník primárně rozšířen jako oblíbená dekorativní rostlina v parcích a zahradách, odkud začal unikat do jejich blízkého okolí. Po 60–70leté lag fázi (naturalizovaná populace, ale druh se ještě nešíří) dochází k exponenciálnímu šíření. Bolševník nejprve obsazoval přirozeně narušovaná stanoviště v okolí velkých vodních toků ve vyšších nadmořských výškách (Obr. 7), kde vodní proud transportoval jeho semena i na velké vzdálenosti. Později se začal šířit podél dalších liniových koridorů, jako jsou silnice (Obr. 8) a železnice, kde úspěšnému šíření napomáhal i transport na pneumatikách projíždějících automobilů. V průběhu invaze se bolševník stal méně závislým na vyšších nadmořských výškách, začal pronikat i do teplejších oblastí a do méně narušovaných polopřirozených biotopů (Pyšek a kol., 2007b).

Ačkoliv je bolševník schopen růst v různorodých klimatických podmínkách, nejinvazivnější je v regionech s chladným, vlhkým klimatem, připomínajícím jeho přirozený areál. Preferuje polohy chráněné před větrem. Pyšek a kol. (1998) zjistili, že lednová izoterma rozhoduje o rozšíření bolševníku v Evropě, tj. je vzácný nebo chybí v teplých jihovýchodních částech Evropy, zatímco v chladných severozápadních prosperuje. Všechny části rostliny jsou odolné vůči mrazu (přezimující výhonky a kořeny ve Skotsku odolávají teplotě vzduchu až –17ºC), díky hlubokému kořenovému systému dokáže tolerovat mírná letní sucha. V teplejších oblastech vyhledává zastíněná stanoviště (Tiley a kol., 1996).

Bolševník preferuje hluboké, vlhké půdy s neutrální až zásaditou půdní reakcí, bohaté na humus a živiny, zejména dusík (např. Pyšek a Pyšek, 1995; Tiley a kol., 1996; Thiele a kol. 2007; Pyšek a kol., 2012b). Může ale růst i na živinami chudých půdách rašelinných luk nebo na kyselých půdách lesních mýtin. Vytváří mocnou vrstvu listového opadu, která umožňuje vyklíčení semen i růst semenáčků. Toleruje tak půdy nejrůznější zrnitosti (od jílovitých po štěrkové), půdní reakce (pH 4 až 8,5) i vlhkosti. Na sušších půdách dorůstá nižší velikosti (Obr. 9), na druhou stranu snese i krátkodobé zaplavení. Může růst v blízkosti moře, kde mu do určité míry nevadí zasolené prostředí.

Obr. 10. Mohutné zapojené porosty bolševníku velkolepého jsou klasifikovány jako as. Urticodioicae-Heracleetum mantegazziani Klauck 1988. Silný zástin dominanty eliminuje většinu přirozených druhů.

Bolševník se jako krátkověký vytrvalý druh dožívá maximálně 13 let. Po odkvětu rostlina hyne, vegetativně se nemnoží. Rozšiřuje se výhradně semeny. Semena se šíří na relativně krátkou vzdálenost od mateřské rostliny (2–10 m) především pomocí větru. Větší vzdálenosti překonávají buď unášena tekoucí vodou, v níž mohou plavat 8 hodin (Moravcová a kol., 2007) až 3 dny (Dawe a White, 1979), nebo v důsledku lidských aktivit – např. na pneumatikách automobilů, pře­vážením uschlých květenství se zralými semeny (pro de­korativní účely) nebo přemísťováním půdy se semeny.

Vegetace: Urtico dioicae-Heracleetum mantegazziani Klauck 1988 (třída Galio-Urticetea, svaz Aegopodion podagrariae; Chytrý, 2009 — obr. 10).

Rozšíření: Bolševník velkolepý pochází ze Západního Kavkazu (JZ Asie). Jako naturalizovaný nebo invazní je uváděn napříč Evropou (s těžištěm ve střední a severní části) a centrálním Ruskem, šíří se rovněž v Severní Americe (USA a Kanada), Austrálii a na Novém Zélandě. Podrobnější informace uvádí např. CABI, v Evropě také databáze DAISIE a v Severní Americe U.S. Forest Service.

Další invazní druhy Heracleum sosnowskyi a H. persicum se vyskytují v severní a východní Evropě. Současný výskyt bolševníku v České republice není rovnoměrný, vznikl invazním šířením z několika center pěstování. Pro úspěšnou invazi jsou důležité zejména vhodné podmínky pro šíření a klíčivost semen (nutná stratifikace semen chladem; Pyšek a kol., 1998; Moravcová a kol., 2006).

Intenzita výskytu klesá obecně ve směru západ-východ a z mezofytika do termofytika. Centrem rozšíření jsou západní Čechy, kde byl poprvé introdukován (Pyšek et al., 2007b). V ostatních částech ČR většinou vytváří menší lokální porosty s těžištěm v mezofytiku (např. Křivoklátsko, střední Povltaví, Třeboňsko). V suchých a teplých oblastech termofytika se vyskytuje jen vzácně, také do oreofytika zasahuje jen jednotlivě, výjimečně vystupuje do vyšších nadmořských výšek (max. bývalá Petrova bouda, Krkonoše, 1272 m; Slavík, 1997; Pyšek a kol., 2012b).

  • Obr. 11. Ze silničních okrajů bolševník proniká do přilehlých lučních porostů.
  • Obr. 12. Bolševník se často šíří v menších populacích podél vodních toků. V Poohří roste spolu s křídlatkou.

Rozšíření bolševníku pozitivně koreluje s nízkou lednovou teplotou a hustotou osídlení (Pyšek a kol., 1998). Je schopen invadovat poměrně široké spektrum stanovišť. Typ biotopu je pro něj méně důležitý než pro většinu neofytů. Jakmile na nějaké stanoviště pronikne, většinou se rychle šíří bez ohledu na charakter původní vegetace a stanovištní podmínky (Pyšek, 1994). Společenstva více náchylná k invazi bolševníku jsou složena z druhů s podobnými ekologickými nároky (alespoň na dusík) a s odlišnou životní formou a/nebo strategií (Pyšek a Pyšek 1995). V nepůvodním areálu vytváří za vhodných podmínek velkoplošné porosty čítající až tisíce jedinců (obr. 9 a 10), častěji se ale vyskytuje v menších populacích nebo skupinkách několika jedinců podél liniových krajinných prvků (dopravní koridory obr. 11, vodní toky obr. 12). Nejrychleji osídluje otevřené disturbované plochy s dostatečnou zásobou dusíku a absencí pravidelného managementu, kde jsou vytvořeny ideální podmínky pro uchycení a vývoj semenáčků. Bolševníkové porosty se vyvíjejí jak na ruderálních stanovištích, tak v polopřirozené vegetaci. Jedná se např. o vlhčí rumiště a zbořeniště (obr. 13), břehy vodních toků (Obr. 7 a 12), silniční příkopy (Obr. 8, 10 a 11), opuštěné sady a zahrady, výsypky (obr. 9), skládky nebo opuštěné a neudržované vlhčí louky (obr. 14). Protože bolševník do určité míry snáší i zastínění, může vytvářet úspěšné porosty i v lesních lemech (obr. 15), na okrajích křovin nebo lesních světlin, místy dokonce proniká i do prosvětlených lesních porostů (např. smrkových monokultur). Díky schopnosti vytvořit mocnou vrstvu opadu se dokáže prosadit i na živinami chudých půdách rašelinných luk nebo kyselých půdách lesních pasek. Naopak na intenzivně obhospodařovaných, suchých nebo silně zastíněných lokalitách (např. obdělávaná pole, suché trávníky, husté lesní porosty) se bolševník velkolepý téměř nevyskytuje (např. Pyšek a Pyšek, 1995; Pyšek a kol., 2012b).

  • Obr. 13. Bolševník preferuje opuštěné, neobhospodařované plochy.
  • Obr. 14. Bolševník zarůstá opuštěné, neudržované vlhčí louky.
  • Obr. 15. Bolševník je schopen růst i na částečně zastíněném stanovišti na okraji lesa.

Využití: Bolševník byl kvůli svému nápadnému vzhledu vysazován zejména jako dekorativní solitéra do zámeckých a lázeňských parků, později i v rekreačních oblastech a okolí sídlišť, ale využívala se i jeho nektarodárnost (např. ve Švýcarsku a Německu, Thiele a Otte, 2008). Pěstoval se i v bažantnicích jako úkryt před dravými ptáky, v Rusku a Polsku jako krmivo pro dobytek. V íránské kuchyni se používá jako koření. Semena invazních bolševníků jsou pro zahradnické účely na internetu stále komerčně dostupná.

Management: V USA je bolševník velkolepý vnímán jako škodlivý plevel a je uzákoněn zákaz jeho dovozu a rozšiřování (Animal and Plant Health Inspection Service, USDA, §360.100). Právní předpisy ve Velké Británii zahrnují povinnosti vlastníků pozemků kontrolovat výskyt a bránit šíření bolševníku (Willoughby, 1996). V letech 2002–2005 byl Evropskou komisí financován projekt „Giant Alien“, který se zabýval biologickými vlastnostmi bolševníku a navržením vhodného managementu v evropských podmínkách. Legislativa týkající se invazních druhů na úrovni Evropské unie se v současné době připravuje. Evropská komise zpracovává návrh na prevenci šíření a management invazních druhů (2013/0307 (COD)), bolševník velkolepý je jedním z navržených druhů. V České republice provádí Státní rostlinolékařská správa v souladu s § 10 zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a vyhláškou č. 215/2008 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů monitoring 13 druhů invazních rostlin. Týká se to i bolševníku jako jediného zájmového druhu tohoto projektu. V letech 2013-2015 probíhá rozsáhlá likvidace bolševníku v Karlovarském kraji. Podle návrhu projektu, na který poskytla Evropská unie dotaci 150 miliónů korun, by mělo být zlikvidováno až 85 % porostů. Spolu s bolševníkem se likvidují křídlatky (Fallopia sp.) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera).

Managementu bolševníku velkolepého je věnována pozornost v řadě prací, např. Nielsen a kol. (2005), Pyšek a kol. (2007c), Pyšek a kol. (2007a), Státní rostlinolékařská správa (2010). Důležitá je prevence šíření bolševníku, která by v oblastech náchylných k invazi měla zahrnovat zamezení přísunu semen a udržení nebo zavedení vhodného způsobu obhospodařování krajiny. K tomu je nejprve třeba provést mapování všech existujících populací, hlavně v přilehlých zasažených regionech. Bolševníky jsou nejnápadnější v době květu počátkem léta, kdy lze pro jejich detekci využít letecké snímky (např. Müllerová a kol., 2005, 2013). Velmi užitečná je též spolupráce s veřejností. Jak postupovat při nálezu bolševníku nebo jiného invazního druhu, uvádějí webové stránky Agentury ochrany přírody a krajiny AOPK ČR.

Návrhem optimálního managementu v oblastech zasažených invazí bolševníku se na evropské úrovni zabývá Praktická příručka o biologii a kontrole invazního druhu bolševník velkolepý, na území ČR pak standard „Likvidace vybraných invazních druhů rostlin (vč. následné péče o lokality; Pergl a kol., 2014 pro AOPK ČR). Na obou těchto publikacích se podílel Botanický ústav AV ČR, v.v.i. Plánované zásahy je nezbytné zasadit do kontextu krajiny a rozsahu samotné invaze. Protože se bolševník rozmnožuje výhradně semeny, je třeba kontrolovat jejich pohyb v krajině a omezit jejich produkci. V plošně rozsáhlých porostech, kde je likvidace celého porostu téměř nereálná, nebo v oblastech, kde je vyloučena aplikace herbicidů např. kvůli ochraně přírody, ekologickému zemědělství nebo blízkosti vodních toků, lze dlouhodobě opakovat mechanické metody likvidace jako pastvu (obr. 16 a 17) nebo kosení (obr. 18). Tím se sice rostliny bolševníku nezahubí (Obr. 19), ale prodlouží se věk, ve kterém vykvetou. Pokud jsou zásahy správně provedeny, mohou výrazně snížit množství vyprodukovaných semen. Důležité je porost likvidovat vždy celý, aby nedocházelo k jeho regeneraci z ponechaných jedinců např. na okrajích pozemků. Bolševník je skotem a ovcemi vyhledáván a spásán přednostně. Je ale třeba s pastvou začít brzy, kdy jsou rostliny relativně měkké. Velkou pozornost je nutné věnovat kvetoucím jedincům (obr. 20), přestože jsou menšího vzrůstu. Sekání a pastvu (dosekávání nedopasků) je třeba opakovat několikrát za sezónu, aby nedošlo k vytvoření semen z regenerujících rostlin.

  • Obr. 16. Jako mechanická metoda likvidace bolševníku se používá pastva.
  • Obr. 17. Vitální jedinci bolševníku na nepasené opuštěné louce.
  • Obr. 18. Kosení je používáno v místech, kde nelze aplikovat herbicid (např. blízkost vodního toku nebo chráněného území).

Jediné metody, které jsou schopny zlikvidovat rostliny bolševníku, jsou aplikace vhodného herbicidu nebo přeseknutí kořene asi patnáct centimetrů pod kořenovým krčkem. Přesekávání a vyrývání kořenů lze použít na plochách s malou pokryvností a plochou (asi do 500 m2). Je to metoda účinná po celý rok (ideálně duben až červen před vykvetením) až do  počátku tvorby plodů, které by se při manipulaci s rostlinou mohly uvolňovat. Obdobou vyrývání kořenů je tzv. „jarní vykopávání“, prováděné brzo na jaře motykou (konec března – duben) do hloubky 5–10 cm.

Bolševník je citlivý na široké spektrum herbicidů, selektivních i totálních. Při použití selektivních herbicidů ošetřené pozemky rychle zarůstají trávou, která konkurencí potlačuje mladé rašící rostlinky bolševníku a také zamezuje kolonizaci jinými nepůvodními druhy. Aplikace většiny těchto herbicidů je nejvhodnější v květnu, kdy jsou porosty dobře průchodné, listové růžice jsou již plně vyvinuté, ale rostliny jsou vysoké jen asi 0,5 m. Postřik je lépe aplikovat do doby, než rostliny začnou tvořit květní stvol. Ve stádiu kvetení terminálních okolíků jsou účinné jen některé herbicidy (např. Glean), které brání tvorbě semen. I při aplikaci herbicidů je nezbytné likvidovat porost vždy celý, jinak je zásah neúčinný (obr. 21).

Pokud dojde k nálezu bolševníku až v pozdní fázi vývoje rostliny se zralými semeny, je před jakoukoli manipulací nezbytné umístit na zem igelitové plachty a spadlá semena opatrně sesbírat. Protože se jedná o neúčinnou metodu, při níž dojde pouze ke snížení počtu semen, které by jinak doplnily půdní banku na lokalitě, lze ji použít pouze ve výjimečných případech. Takto ošetřeným lokalitám je třeba v následujícím roce věnovat zvýšenou pozornost. Při veškerých zásazích je nezbytné nosit ochranný oděv s ochranou obličeje kvůli vysoké toxicitě šťáv bolševníku.

Po odstranění invazního bolševníku hrozí zvýšené nebezpečí eroze půdy, zejména podél vodních toků, protože se v monodominantních bolševníkových porostech nevyskytují téměř žádné doprovodné druhy, které by půdu proti erozi ochránily. Obnažené plochy jsou navíc ideálním stanovištěm pro opětovné uchycení bolševníku nebo jiných invazních rostlin. Relativně jednoduchým řešením je založit na asanovaných místech travní porost, který bude pravidelně obhospodařován (podrobnosti viz Nielsen a kol., 2005). V koordinaci s příslušnými orgány státní správy lze uvažovat i o postupném zalesnění lokality. Předtím ale musí být všechny bolševníky odstraněny, protože jsou schopny v menší vitalitě a početnosti přežívat i na zastíněných stanovištích v podrostu lesa a byly by zdrojem semen pro okolí.

  • Obr. 19. Sekáním se bolševník nezahubí. Zásah je třeba několikrát během roku opakovat, aby nevykvetl a nevytvořil semena.
  • Obr. 20. Při pastvě je třeba věnovat zvýšenou pozornost nedopaskům na okraji plochy. Rostliny bolševníku musí být zlikvidovány ještě před vykvetením a vytvořením semen.
  • Obr. 21. Při aplikaci herbicidů je nezbytné ošetřit vždy celý porost, jinak je zásah neúčinný.

Analýza rizika:  Bolševník velkolepý je druh s mimořádným invazním potenciálem a je proto vnímán jako jedna z nejproblematičtějších rostlin v Evropě. Stále hrozí jeho šíření, a to jak v Evropě, tak i v Severní Americe. Pyšek (1994) zjistil, že s postupující invazí je druh schopen obsazovat i nižší nadmořské výšky, vyhýbal se jen nejteplejším oblastem v ČR. Po invazi bolševníku se mění druhové složení zasažených společenstev a klesá jejich druhová diverzita. V zapojených porostech bolševníku jim mimořádná listová plocha a výška umožňuje pohltit až 80 % dopadajícího slunečního záření, čímž vytlačí všechny světlomilné druhy. U porostů s pokryvností bolševníku 70–100 % se druhová diverzita snížila o 50–60 % (Hejda a kol., 2009). Schopnost samoopylení, rychlý růst, vysoká produkce biomasy i semen, výborná klíčivost, plasticita v načasování kvetení i vysoký regenerační potenciál – to jsou charakteristiky, ve kterých se bolševník neliší od mnoha jiných invazních druhů. Enormní úspěch bolševníku zřejmě nezávisí na jedné nebo několika málo vlastnostech, ale je výsledkem úspěšné kombinace mnoha různých vlastností a schopnosti uplatnit se na přirozeně i antropogenně narušovaných stanovištích v současné krajině (Pyšek a kol., 2007a). Bolševník je obtížným plevelem v zemědělské i urbanizované krajině, dále způsobuje erozi břehů potoků a řek. Bylo zaznamenáno křížení bolševníku velkolepého s přirozeným evropským druhem bolševníkem obecným (Heracleum sphondylium).

Bolševník je konkurenčně silný dotykový alergen s negativním dopadem na lidské zdraví. Kvůli obsahu fotosenzibilních látek a vysoké invazibilitě není jeho pěstování doporučeno ani v zahradách a parcích. Celá rostlina obsahuje fenolické glykosidy ze skupiny furanokumarinů, které po potřísnění pokožky a následném ozáření UV paprsky způsobují zá­važné zdravotní komplikace. Potřísnění šťávou z bolševníku vyvolá do 24 hodin tvorbu puchýřů, hojení je zdlouhavé a zanechává trvalé následky v podobě pigmentových skvrn a zvýšené citlivosti na UV záření (Nielsen et al. 2005). U citlivějších jedinců muže dojít ke kožní reakci už při pouhém dotyku s listem. Vážné zdravotní komplikace mohou nastat i při vdechnutí rostlinných šťáv. U řady furanoku­marinů byly prokázány také karcinogenní a teratogenní účinky.

Přestože je dovoz bolševníku v mnoha zemích zakázán, jeho semena jsou stále nabízena na internetu pro zahradnické účely.

Užitečné odkazy:

Použitá literatura: