Zlatobýl kanadský a obrovský

Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis L.) a z. obrovský (S. gigantea Ait.)

Anglicky – Canadian and giant goldenrod

Synonyma:

S. gigantea: Solidago ×leiophallax Friesner, Solidago gigantea var. leiophylla Fern., Solidago pitcheri Nutt., Solidago gigantea var. pitcheri (Nutt.) Shinners, Solidago serotina Ait., non Retz., Aster latissimifolius var. serotinus Kuntze, Solidago gigantea var. serotina (Kuntze) Cronq., Solidago gigantea subsp. serotina (Kuntze) McNeill, Solidago serotinoides A. & D. Löve, Solidago gigantea var. shinnersii Beaudry, Solidago serotina Ait., Solidago glabra Desf., Aster latissimifolius var. serotinus O. Kuntze

S. canadensis: Aster canadensis (L.) Kuntze, Doria canadensis (L.) Lunell

Taxonomické zařazení: Oddělení Magnoliophyta – krytosemenné rostliny>> třída Rosopsida – vyšší dvouděložné>> řád Asterales – hvězdnicotvaré>> čeleď Asteraceae – hvězdnicovité>> rod Solidago – zlatobýl

Životní forma: hemikryptofyty, vytrvalé byliny s plazivým podzemním oddenkem, díky kterému jsou schopny se množit velmi účinně vegetativně. Dceřinné rostliny mohou vyrůst až 1 m od mateřských a spojení mezi nimi přetrvává několik let (Weber a Jakobs 2005).

Popis: Oba dva druhy jsou statné byliny, mohou dosahovat výšky až 180 cm. Nápadná jsou zejména jejich velká, sytě žlutá květenství v horní části vzpřímené, nevětvené lodyhy. Na jaře jsou často viditelné kromě loňských, uschlých lodyh viditelné také listy v přízemní růžici. Ty jsou stejně jako později na lodyze 7-20 cm dlouhé, 1,5-3 cm široké, eliptického tvaru a celokrajným, řidčeji pilovitě zubatým okrajem (Slavík 2004).  Do výšky vyrůstají v období pozdního jara, v létě začínají kvést. Květy jsou běžné i n začátku podzimu, obvykle do konce září nebo začátku října. Jednotlivé úbory mají v průměru kolem 0,5 cm. Plodem je malá (1 mm) nažka s chmýrem, která se velmi dobře šíří pomocí větru. Jedna rostlina jich dokáže vyprodukovat až několik desítek tisíc (Weber 2000).

Na první pohled vypadají oba dva velmi podobně, téměř stejně, ovšem podíváme-li se blíž, zlatobýl kanadský je na lodyze a listech výrazně chlupatý, kdežto zlatobýl obrovský je lysý. Na zapamatování existuje jednoduchá pomůcka – z. kanadský je zarostlý jako kanadský dřevorubec.

Ekologie: V původním i sekundárním areálu se jedná o poměrně široce se vyskytující rostliny. Preferují nezastíněná, na živiny bohatší stanoviště, přičemž zlatobýl obrovský roste v o něco vlhčích habitatech než zlatobýl kanadský. Vyhovují mu např. písčité říční náplavy a blízkost vodních toků, ale stejně jako z. kanadský se vyskytuje téměř všude, kde dostane příležitost k šíření. Již v primárním areálu byla zkoumána jeho schopnost alelopatie (tzn. schopnosti chemicky omezovat růst a klíčení rostlin ve své blízkosti) a bylo zjištěno, že inhibuje nejen ostatní druhy, ale i své vlastní semenáčky (Smith 1969). Kvůli těmto efektům je někdy považován za plevelnou rostlinu (Fisher et al. 1978).

Ellenbergovy indikační hodnoty:

 S.canadensis: světlo 7, teplota 6, vlhkost 5, reakce 6, živiny 6, salinita 0

S. gigantea: světlo 7, teplota 6, vlhkost 6, reakce 6, živiny 7, salinita 0

Primární areál a chování v něm: Oba dva druhy pochází se Severní Ameriky, stejně jako většina zástupců tohoto rodu. Vyskytují se v západní části USA a na jihozápadě Kanady (Weber a Jakobs 2005). V primárním areálu zlatobýly nevytváří husté monokulturní porosty, ale rostou spíše roztroušeně ve vysokostébelných prériích, lidmi obhospodařovaných travnatých porostech, jako plevele v kulturách (Werner et al. 1980).

Ve střední Evropě se přirozeně vyskytuje zlatobýl obecný (také celík zlatobýl, Solidago virgaurea). Ten většinou dosahuje menší velikosti (do 100 cm), má na první pohled odlišná květenství a vyskytuje se na lesních pasekách, v podrostu rozvolněných doubrav nebo na křovinatých stráních. V minulosti býval v lidovém léčitelství ceněn při ledvinových onemocněních a kožních problémech. Od jeho léčitelského využít pochází také rodové jméno Solidago – solidare znamená v latině posilovat, upevňovat.

Sekundární rozšíření: V současné době jsou považovány za invazní neofyty v mnoha částech Evropy včetně ČR (), ve východní Asii (Enomoto 2000, Wang et al. 2019), jižní Africe (Kalwij et al. 2014) a také na Havaji, Novém Zélandu, Azorských ostrovech a v Austrálii (Weber a Jakobs 2005). Do Evropy byly zavlečeny jako okrasné a medonosné v průběhu 18. století – první záznam o vysazení zlatobýlu obrovského pochází z londýnské botanické zahrady z roku 1758 (Weber 1998) a výsadba zlatobýlu kanadského je doložena dokonce už z roku 1648, opět z Británie (Kowarik 2003). O přibližně 100 let později se začaly šířit spontánně, už v průběhu 19. století byly zaznamenány případy samovolné disperze (Weber 1998). V prvé řadě osidluje ruderální plochy, okolí cest, železnic, náspů, opuštěných nebo málo využívaných skladů a továren a okraje polí. Z nich se potom šíří i na okolní travní porosty, zejména zanedbané a málo kosené. V současné době působí problémy i v mnoha chráněných územích.  Zlatobýly jsou považovány za významné včelařské rostliny, jelikož produkují velké množství nektaru i pylu. Kvetou v pozdním létě a na začátku podzimu, kdy je většina větších rozkvetlých ploch už odkvetlá, a husté a velké porosty žlutých květů jsou pro včely lákavou potravou. Jelikož se ale jedná o plochy, kde neroste mnoho jiných rostlin, celková pestrost různých skupin opylovačů na takovýchto místech často klesá (Moroń et al. 2019).  Při rozšiřování do lučních porostů působí velmi negativně na společenstva mravenců – pozorován byl úbytek hnízd o více než 50 % a také velké snižování druhové diverzity mravenců (Kajzer-Bonk et al. 2016). Pyl je považován za významný alergen pozdního léta (Frankton 1963).

Managementová opatření: Jelikož mají mohutný kořenový systém, je jejich vytrhávání a vyrývání obtížné, ale účinné, pokud se opakuje několikrát po sobě. Stejně tak jsou zlatobýly citlivé k opakovanému pokosení a ideálně ještě následnému povláčení (Hartmann et al. 1995). Kvůli značné citlivosti k zamokření se jako další účinný způsob likvidace porostů ukázalo i zatopení na alespoň deset dní (Weber a Jakobs 2005). Alternativou může být i tzv. plachtování, kdy se na delší čas (ideálně na vegetační sezonu) porost zakryje tmavou plachtou, a rostliny bez přístupu ke světlu uhynou. Tento postup ale není široce doporučován, jelikož uvolněná plocha představuje ideální prostor pro opakované šíření invazních nebo expanzních druhů, např. opět zlatobýlu. Jako cesta ke zlepšení účinnosti této metody se doporučuje po sejmutí plachty provést výsev směsi druhů vyskytujících se na daném stanovišti přirozeně (Weber 2000).

Literatura:

Fisher, R. F., Woods, R. A. and Glavicic, M. R. 1978. Allelopathic effects of goldenrod and aster on young sugar maple. Can‘ J. Forest Res. 8: l-9.

Frankton, C. 1963. Weeds of Canada. Ottawa, Canada, Canada department of agriculture. 196 pp.

Hartmann, E., Konold, W., 1995. Späte und Kanadische Goldrute (Solidago gigantea et canadensis): Ursachen und Problematik ihrer Ausbreitung sowie Möglichkeiten ihrer Zurückdrängung. In: Böcker, R., Konold, W., Schmid Fischer, S. (Eds.), Gebietsfremde Arten. Ecomed, Landsberg, pp. 93–104

Kabuce, N. and Priede, N. (2010): NOBANIS – Invasive Alien Species Fact Sheet – Solidago canadensis. – From: Online Database of the European Network on Invasive Alien Species – NOBANIS www.nobanis.org, Date of access 04/04x/2019.

Kajzer-Bonk, J., Szpiłyk, D., & Woyciechowski, M. (2016). Invasive goldenrods affect abundance and diversity of grassland ant communities (Hymenoptera: Formicidae). Journal of insect conservation, 20(1), 99-105.

Kalwij, J. M., Steyn, C., & Le Roux, P. C. (2014). Repeated monitoring as an effective early detection means: first records of naturalised Solidago gigantea Aiton (Asteraceae) in southern Africa. South African Journal of Botany, 93, 204-206.

Kowarik, I. 2003. Biologische Invasionen: Neophyten und Neozoen in Mitteleuropa. Ulmer, Stuttgart. 380 pp.

Moroń, D., Skórka, P., Lenda, M., Kajzer-Bonk, J., Mielczarek, Ł., Rożej-Pabijan, E., & Wantuch, M. (2019). Linear and non-linear effects of goldenrod invasions on native pollinator and plant populations. Biological Invasions, 21(3), 947-960.

Pyšek P., Danihelka J., Sádlo J., Chrtek J., Chytrý M., Jarošík V., Kaplan Z., Krahulec F., Moravcová L., Pergl J., Štajerová K. & Tichý L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion patterns (Nepůvodní flóra České republiky: aktualizace seznamu druhů, taxonomická diverzita a průběh invazí). – Preslia, 84: 155-255

Slavík B. (2004): Solidago L. – zlatobýl. – In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, p. 114–123, Academia, Praha.

Smith, A. P. 1969. The effect of goldenrod and asters on germination and growth of oldfield herbs. M.Sc. Thesis, Duke University, Durham, N.C. l3l pp

Weber, E. 1998. The dynamic of plant invasion: a case of three exotic goldenrod species (Solidago L.) in Europe. Journal of Biogeography: 25: 147–154.

Weber, E. 2000. Biological flora of Central Europe: Solidago altissima L. Flora: 195, Switzerland, pp. 123–134.

Weber, E., & Jakobs, G. (2005). Biological flora of Central Europe: Solidago gigantea Aiton. Flora-morphology, distribution, functional ecology of plants, 200(2), 109-118.

Werner, P. A., Gross, R. S., & Bradbury, I. K. (1980). The Biology of Canadian Weeds.: 45. Solidago canadensis L. Canadian Journal of Plant Science, 60(4), 1393-1409.