Anglický název: Jerusalem artichoke
Synonyma: Helianthus tuberosus var. subcanescens Gray, Helianthus tomentosus Michx., Helianthus esculentus Warczewic
Taxonomické zařazení: Oddělení Magnoliophyta – krytosemenné rostliny>> třída Rosopsida – vyšší dvouděložné>> řád Asterales – hvězdnicotvaré>> čeleď Asteraceae – hvězdnicovité>> rod Helianthus – slunečnice
Etymologie: Jméno topinambur je odvozeno od indiánského kmene Tupinambů, kteří je v 16. století představili evropským kolonistům. Topinamburu se v angličtině (a občas i v češtině) říká jeruzalémský artyčok nebo brambor, hlízy se široce konzumovaly ještě před masivním rozšířením brambor v Evropě.
Životní forma: geofyt, tvoří podzemní hlízy, které slouží k vegetativnímu rozmnožování. Hlízy mohou mít až 10 cm v průměru a délku až 20 cm a jejich barva může varírovat od fialové po světle béžovou (Wyse a Wilfardrt 1982).
Popis: Jedná se o statnou, až 3 m vysokou vytrvalou bylinu tvořící husté porosty, lodyhy jsou v horní části větvené a stejně jako listy hustě porostlé drsnými, bělavými chlupy. Listy jsou jednoduché, vstřícné, v horní části lodyhy mohou být i střídavé, široce kopinaté, vzácně až srdčité. Květenství se objevují v horní části lodyhy, jednotlivé úbory jsou 5-10 cm velké a výrazně žluté (Kirschner a Šída 2002). Plodem je nažka, ovšem v ve střední Evropě semena většinou nedozrávají a množí se převážně vegetativně (Konvalinková 2003). Je poznatelný i v zimním období, lodyhy s listy zaschnou a zůstávají viditelné zdaleka. Rostlina zimu přežívá v podzemních hlízách, a na jaře z nich opět vyrazí.
Ekologie: Potrpí si na živinami spíše bohaté a lehčí půdy, často roste na říčních březích a náplavách nebo na okrajích polí, objevuje se také podél silnic. Málokdy se objevuje pod stromy, preferuje spíše otevřená stanoviště. Je alelopatický – jak kořenové exudáty, tak opadané listy vylučují látky, které inhibují růst a klíčení ostatních rostlin (Tesio et al. 2011). Šíří se většinou vegetativně, tj. přenosem hlíz. To se děje buď proudem vodních toků, nebo přispěním různých zvířat, která konzumují hlízy (včetně člověka). Pokud se na nějakém místě uchytí, tvoří husté, uzavřené porosty, které jsou pro jiné druhy neproniknutelné. Kompetičně ho „přerůst“ umí jen další invazní rostliny, křídlatky (Fallopia spp.; Balogh 2008). Ukazuje se také, že dokáže růst v silně zasoleném prostředí (zálivka až z 50% tvořená mořskou vodou; Geng-Mao et al. 2008).
Primární areál a chování v něm: Druh je původní v severní Americe, konkrétně ve východní a střední části USA a v jihovýchodní Kanadě. Zde se vyskytuje na podobných stanovištích jako v sekundárním areálu, tj. blízko vodních toků na náplavách, nebo na okrajích polí či podél cest. Občas působí obtíže jako plevel, zejména v kulturách bobovitých rostlin (např. sója; Wyse et al. 1986)
Sekundární rozšíření: Z průvodního areálu se rozšířil téměř po celé Severní Americe, dále pak do Jižní Ameriky (Argentina), na Nový Zéland, do Evropy a také východní a střední Asie. Do Evropy (konkrétně do Francie) byl dovezen na začátku 17. století, jednak jako okrasná, jednak jako užitková rostlina (Balogh 2008). V České republice je hodnocen jako neofyt (tj. rostlina, která se rozšířila až po objevení Ameriky), první zmínky o spontánní šíření u nás pochází z poloviny 19. století (Pyšek et al. 2002).
Managementová opatření: Špatně se likviduje mechanicky kvůli velkému množství podzemní biomasy, při odstraňování je nutné vykopat co nejvíce hlíz a kořenů a tento postup ideálně několikrát opakovat (Wyse a Wilfardrt 1982). Při aplikaci herbicidů je nejlepší načasovat zásah těsně před kvetením, kdy rostlina investuje nejvíc zdrojů do vytváření květů (Swanton 1986). Jako nejúčinnější se ukazuje kombinace chemického i mechanického odstraňování (Švehláková et al. 2017). Ačkoliv se často objevuje na březích řek, špatně snáší dlouhodobé zaplavení půdy (Yan et al. 2018).
Využití: Hlízy topinamburů jsou jedlé a velmi chutné, ať už zasyrova nebo tepelně upravené. V minulosti byly pěstovány nejprve jako krmivo pro zvířata, později také jako alternativa k bramborám a v současné době se opět vracejí do našich jídelníčků. Jsou doporučovány zejména diabetikům, neobsahují totiž škrob, ale inulin, který je vhodný i při cukrovkové dietě. V současné době se také ukazuje, že hlízy mohou sloužit jako zdroj při výrobě biopaliv (Szewczyk et al. 2019).
Ellenbergovy indikační hodnoty: světlo 8, teplota 7, vlhkost 6, reakce 7, živiny 8, salinita 0
Literatura:
Švehláková, H., Janíková, A., Kupka, J., Šotková, N., & Rajdus, T. (2017, October). Possibilities of the management of Helianthus tuberosus species in Poodri PLA (Czech Republic). In IOP Conference Series: Earth and Environmental Science(Vol. 92, No. 1, p. 012066). IOP Publishing.
Geng-Mao, Z. H. A. O., Zhao-Pu, L. I. U., Ming-Da, C. H. E. N., & Shi-Wei, G. U. O. (2008). Soil properties and yield of Jerusalem artichoke (Helianthus tuberosus L.) with seawater irrigation in North China Plain. Pedosphere, 18(2), 195-202.
Tesio, F., Weston, L. A., & Ferrero, A. (2011). Allelochemicals identified from Jerusalem artichoke (Helianthus tuberosus L.) residues and their potential inhibitory activity in the field and laboratory. Scientia Horticulturae, 129(3), 361-368.
Kirschner J. & Šída O. (2004): Helianthus L. – slunečnice. – In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, p. 322–331, Academia, Praha.
Swanton, C. J. 1986. Ecological aspects of growth and development of Jerusalem artichoke (Helianthus tuberosus L.). Ph.D. thesis, University of Western Ontario
Wyse, D, L., Young, F. L. and Jones, R. J. 1986. Influence of Jerusalem artichoke (Helianthus tuberosus) density and duration of interference on soybean (Glycine mat) growth and yield. Weed Sci. 34: 243-24’7
Balogh L (2008) Sunflower species (Helianthus spp.). In: Botta-Dukát Z, Balogh L (eds) The most important invasive plants in Hungary. Hungarian Academy of Sciences, Institute of Ecology and Botany, Vácrátót, Hungary, pp. 227-255
Konvalinková, P. (2003). Generative and vegetative reproduction of Helianthus tuberosus, an invasive plant in central Europe. Plant Invasions: ecological threats and management solutions, 289-299.
Yan, K., Zhao, S., Cui, M., Han, G., & Wen, P. (2018). Vulnerability of photosynthesis and photosystem I in Jerusalem artichoke (Helianthus tuberosus L.) exposed to waterlogging. Plant physiology and biochemistry, 125, 239-246.
Szewczyk, A., Zagaja, M., Bryda, J., Kosikowska, U., Stępień-Pyśniak, D., Winiarczyk, S., & Andres-Mach, M. (2019). Topinambur–new possibilities for use in a supplementation diet. Annals of Agricultural and Environmental Medicine, 26(1), 24-28.
Wyse, D. L., & Wilfardrt, L. (1982). Todays weed: Jerusalem artichoke, weeds Today. Spring, 14-16.